V Auditu Jan Macháček obhajuje hospodářský růst (dále jen Růst), kritizuje tím přístup Tomáše Sedláčka. Hlavní problém je v tom, že oba bohužel píšou o jiných věcech. Sedláček upozorňuje, že Růst není nutnou podmínkou fungující ekonomiky a dokonce obrací pozornost na tzv. mimoekonomické hodnoty. Macháček se snaží nutnost Růstu obhajovat, například poukazem na nižší nezaměstnanost. Poznámka na okraj-neměli by se tedy snažit o Růst v první řadě nezaměstnaní tím, že začnou pracovat?
I další Macháčkovy argumenty jsou chabé – ekonomika přece neroste proto, že lidé se snaží provádět ekonomicky výhodné činnosti. Každý samozřejmě chce, aby jeho příjem rostl, to je však u většiny profesí normální vývoj v průběhu života a také to nijak nesouvisí s Růstem. Že chce Sedláček růst prodeje své knihy, to už je spíše špatný vtip, protože tady jde jen o pouhou shodu označení. Mimochodem Tomáš Sedláček podle mě má ze své knihy potěšení určitě hlavně nemateriální.
Ekonomika může dobře fungovat i v případě, že neroste, dokonce může být výhodné vzdát se části hrubého domácího produktu např. ve prospěch volného času v podobě svátků nebo dalších nepracovních dní anebo třeba lepšího životního prostředí. Jde koneckonců o lidské štěstí a velmi šťastní jsou lidé např. v Bhútánu nebo některé primitivní kmeny.
Je to snaha ekonomických kolektivistů (žel už dávno nejen socialistů) řídit makroekonomické agregáty typu HDP, jehož Růst se stává cílem hospodářské politiky států. Samozřejmě je lepší Růst než stagnace, ale to přeci vůbec neznamená, že je nutno Růst nějak podporovat. Kdo to zaplatí a kdo že to vlastně poroste? A když už jsme u sociálního inženýrství, není třeba méně nesmyslným cílem národní důchod na obyvatele?